Job 30:25 2026-09-20
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Co to znamená
Job si vzpomíná, že vždy cítil lítost nad trpěním jiných — když viděl někoho v nouzi, bylo mu to opravdu blízko a truchlil s ním. Teď, když sám trpí, má pocit, že mu nikdo nepřipadá na pomoc, přestože sám vždy vykazoval soucit.
Pro dnešek
Toto zní velmi aktuálně v našem světě, kde se často tváříme, že vidíme utrpení (sociální média, zprávy), ale často jsme na to citově ochromení nebo jdeme dál bez toho, aby nás to skutečně zasáhlo. Job nás připomíná, že skutečné soucit znamená nechat se dotknout druhým člověkem — a pak přichází hořkost, když zjistíme, že svět nám to někdy nevrací. Hrozí nám vnitřní osamělost uprostřed zástupů.
K zapamatování
Otevřenost srdce k bolesti druhých nás činí zranitelnějšími, ale je to jediný opravdu lidský způsob, jak žít.