Co to znamená

Daniel se modlí s naléhavostí, která není chladná ani distancovaná. Prosí Boha, aby slyšel, aby odpustil a aby jednal – nikoli zítra nebo někdy, ale teď. Důvod není sentimentální; je to prostý fakt: Jeruzalém a jeho lid patří Bohu, jsou nazvání jeho jménem. Proto má Bůh osobní důvod jednat. Daniel nefláká Boha jako poslužebníka, ale chápe, že Boží čest a jeho zájem jsou spojeny.

Pro dnešek

V našem světě občas čekáme, až se problém vyřeší sám, nebo počítáme, že si jej osvojíme postupně. Ale Daniel nás upozorňuje na něco jiného – na naléhavost, která přichází ze vědomí, že něco vážného je v sázce. Dnes, když máme spoustu věcí na desku (práce, rodina, svědomí), často mlčíme, místo abychom si vyjasnili, co je doopravdy důležité, a prosili o to, co je třeba. Daniel také nebojí se pojmenovat, co patří Bohu – své město, svůj lid. Dnes bychom si mohli položit otázku: co nebo kdo patří mně, a jakým způsobem o to pečuju?

K zapamatování

Když vidíš věc, která na tobě závisí a kterou máš na srdci, neodkládej prosbu o pomoc – řekni to jasně a bez okolků.